Máma a dcera

     

 

 

 

 

Mamá a dcera

  Jsem dcerou své maminky a stejně jako ona mám dvě dcery. Nikdy mne nenapadlo, jak náročné, ale zároveň obohacující je být MÁMA. Vztahy s maminkami nebývají jednoduché, vzájemně si zrcadlíme své „nedostatky“ a je velmi těžké udržet respektující, láskyplný vztah s MAMINKOU i v dospělosti. Mnohdy pod rouškou nevědomosti, se hněváme na naše maminky, že to a ono, ona je taková a maková. Ale jak můžeme soudit maminku, když nevíme, co jí k jejím činům vedlo? Proto je úžasné na vztahu s maminkou pracovat, až když se sami staneme matkami teprve si uvědomíme co vše to obnáší a lépe se nám bude s naší MAMINKOU komunikovat, budeme rozumět tomu, co prožívala a třeba i odpustíme a pochopíme to, co jí již dlouho zazlíváme. Ženy v mém kurzu NALEZNI SVOU ŽENSKOUST učím jaká měsíční fáze je na toto vhodná.   Když jsem se já sama, stala MAMINKOU byl to nejkrásnější dar v mém životě, a začala nejkrásnější škola mého života, kdy jsme se učila co vše je v životě možné a co ještě mohu udělat, aby bylo lépe. Moje druhá dcera měla dysplazii kyčlí ( koukni na video kde o tom povídám) 

To vše mne posouvá stále kupředu v mém životě. Ke svým dcerám jsem byla vždy upřímná. U některých otázek jsem se tedy pořádně zapotila. Když se mne v cca 3 letech ptaly, jak se dostane ta spermie do toho vajíčka atd. Zastávám názor, že je fajn vždy být upřímná a odhalovat postupně informace, nabalovat je na sebe podle daného věku dítěte. Moje dcery vědí, jak se dostane tatínkova spermie do maminčina vajíčka, nelíčím jim zatím podrobnosti  ( je jim 7 a 10 let) O menstruaci také vědí vše co je teď pro ně důležité. Starší dcera už má více otázek a tělo se  již začíná měnit. Čteme společně různé knihy. Např. tuto: Rozkvétající žena  a vyprávíme si příběhy, to děti milují. Být MÁMOU je úžasná škola života a největším úkolem rodičů je VYCHOVAT Z DĚTI SAMOSTATNÉ BYTOSTI. S postupnou samostatností je dobré začínat co nejdříve. Nechme děti dělat chyby – CHYBA JE SEMINKO RŮSTU. Někdy je pro rodiče těžké sledovat jak děti chybují, ale z práce se toho nejvíce naučí.  

 

 

JSEM TAKÉ DCERA SVÉ MAMINKY

Čím jsem starší, tím více si vážím své maminky a toho, že mne porodila, vychovala a miluje. Asi je to tím, že jsem se sama stala maminkou a vidím, že není vždy jednoduché být tou dobrou, spravedlivou maminkou. Své mamince jsem zazlívala spoustu věcí, ovšem čas a práce na našem společném vztahu mi ukázal jak sobecká a nechápavá jsem bývala. Neuměla jsem si ani představit důvody proč se moje maminka, kdy jak zachovala. A proto bylo dalším krokem na mé cestě NIKOHO NESOUDIT ( nikdy neznáme okolnosti, souvislosti, pocity daného člověka, nikomu z nás nenáleží někoho soudit) 

 

 Jeden příklad na závěr. Moje děti měly možnost krájet ( vždy se mnou vařily ) už od 2 let ostrým nožem.  Vždy mi přišlo, že tím tupým je

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

demotivuji, nepůjde jim to, dostaly školení, jak se s nožem zachází a měly ho vždy jen v mé přítomnosti. S nožem to umí a nikdy si neublížily. Občas nějaké menší říznutí, ale popravdě to se stane i mne, když jsem myšlenkami někde jinde. A potom znám maminky, které své děti před NEBEZPEČÍM, tedy ostrým nožem, škrabkou chránily. Kdy ovšem přichází ta správná doba jim ho dát do ruky??? V 7, 10, 15, 20 letech? Byla jsem svědkem, kdy dítě nikdy nedrželo nic ostrého ještě v 7 letech a co  myslíte. Okamžitě se řízlo, nečekalo to, nevědělo jak s nožem zacházet.   HODNĚ ŠTĚSTÍ, LÁSKY, TRPĚLIVOSTI NA CESTĚ MATKY.   Markéta s láskou ženám.